FIFA 10

Inu, s psaním recenze na nový ročník fotbalového simulátoru FIFA jsem si dal celkem načas, zcela záměrně. Proč? Protože tahle veleslavná série dostává poslední dobou tak neuvěřitelně na frak, že i současné výkony naší fotbalové reprezentace jsou ve srovnání s tím slabým odvárkem (tedy pokud tím nemyslíme výkony v barech a při návštěvách prostitutek) a já bych tuze rád chtěl přijít na to, proč tomu tak je! Jistě, řada skalních fanoušků pořád nedá na svou FIFU dopustit, jenže spíše už jen tak z tradice. Fajnšmekři totiž na konzolích a PC jednoznačně hltají „pesánka“ (tím myšlen slangový výraz pro Pro Evolution Soccer, nikoliv pro oblíbenou zoofilní kratochvíli autora recenze – pozn. redakce), na mobilech se zase na výsluní už dlouho hřeje gamelofťácký Real Football. Chtěl jsem prostě zjistit proč tomu tak je! Třeba má FIFA nějaké hluboko skryté kouzlo, které se uvolní až po delší době hraní, ale skutečně nemá, bohužel! Ovšem nepředbíhejme…

Licence, slavná jména, krásné a přehledné menu, plno herních módů a fůra dalších podobných serepetiček – přesně na to FIFA sází i letos a rozhodně jí to nemám za zlé, protože to jediné jí ještě drží nad vodou! Po spuštění hry si dokonce můžete vybrat vám nejvíce sympatický klub z pěti nejslavnějších evropských lig (Anglie, Španělsko, Itálie, Francie, Německo - zastoupeny jsou vždy obě nejvyšší soutěže) a prostředí hlavní nabídky se vám vymaluje přesně v barvách toho kterého klubu. S daným oddílem si pak můžete střihnout i jakousi kariéru, plnou čísel a statistik.

Co se týče zmiňovaných módů, krom obligátního tréninku, přáteláčku, sezony, poháru, penalt a Bluetooth multiplayeru, vám FIFA nově nabídne i tzv. Profi hru, která spočívá v tom, že si vytvoříte frajera přesně podle svého gusta, pojmenujete ho třeba Matěj Gause, ostříháte ho dohola, vykouzlíte z něj jediným kliknutím solidního černocha, narvete mu na hnáty se zarostlými nehty sněhobílé kopačky a vyberete pro něj jeden ze tří suverénně nejhorších klubů, které vámi vybraná liga automaticky nabídne.  Takový Matěj Gause je pak zkraje na trávníku užitečný, asi jako kožich v sauně, jenže čím více s ním budete nahrávat, střílet góly, brát soupeři míč a podobně, tím raketověji se bude Matěj z Krupky u Teplic zlepšovat, a během několika sezon z něj můžete udělat oporu Barcelony, Chelsea, Interu nebo některého z jiných velkoklubů, které se o vás začnou přetahovat. Až pak budete mít ofenzivu složenou ze jmen jako Messi, Henry, Ibrahimovič a Gause, tak to teprve začne na pažitu ten pravý kolotoč!

Podobný mód ovšem obsahuje i nejnovější ročník Real Footballu, jenže těžko říci, kdo od koho v tomhle směru opisoval. Každopádně ve FIFA 10 se to hraje lépe už jen z toho důvodu, že na hřišti klasicky ovládáte všechny hráče v mužstvu, váš svěřenec je pouze obdařen speciální ikonou, abyste ho dobře poznali. V RF běháte po hřišti jen se svým herojem, což je dost otravné.

Tím ale všechna sláva FIFA 10 končí. Proč, to poznáte při samotném zápase – z ovládání se vám totiž nejednou zježí vlasy hrůzou! Systém ovládacích prvků je totiž teoreticky novátorský a zábavný, ovšem v praxi hru kompletně zazdívá formou pohyblivých ukazatelů, na nichž závisí přesnost přihrávek, střel a odebírání míče protivníkovi. Zkrátka, jakmile budete chtít s vaším plejerem vypálit na branku, musíte podržet klávesu 0, poté se vám zobrazí jakýsi rudý pohyblivý ukazatel ve tvaru obdélníku, který uprostřed obsahuje zelený úsek. Vy musíte klávesu pustit až ve chvíli, kdy je ukazatel právě v oné zelené oblasti, abyste vystřelili co nejpřesněji. Pokud se vám to nepovede, tak střelou místo šibenice trefíte možná tak prodavače párků v osmé řadě na tribuně. Stejně tak si musíte počínat i během přihrávání a bránění. Můžete si možná myslet, že je to zajímavé oživení doposud stereotypního ovládání, ale opravdu tomu tak není, věřte mi. Důvod je zcela prostý – pokud například poběžíte po lajně a ve vápně se vám zrovna nabídne ve vhodné pozici spoluhráč, musíte stisknout pětku pro přihrávku a jako tydýt čekat, až vám kurzor najede do požadované polohy, jenže než k tomu dojde, je už váš spoluhráč v lepším případě pokrytý, v horší variantě jste už s míčem někde u pořadatelů za brankou, a v tom nejhorším případě vám protivník během zaměřování sebere balon, vy si krásně ustelete na zadku a z protiútoku dostanete gól do šatny. Pozitivem snad je, že jednou klávesou můžete přihrávat nejen klasicky po zemi, a to i efektními narážečkami na jeden dotek, ale při troše štěstí a trpělivosti i centrovat.  Nejotravněji však toto prapodivné "ovládání" působí během bránění. Pokud totiž klávesu pro sebrání míče protivníkovi nepustíte v ten správný okamžik, buďte si jistí, že se vám zažlutí před očima, a to celkem hodně často. Abych však jen nehanil, tak je třeba podotknout, že samotné zápasy mají i svá pozitiva, a to především v AI protivníků, kteří ani na nejnižší obtížnost rozhodně nejsou žádnými naivními kopyty. O to víc však vyniká ono nepříliš šťastně vyřešené ovládání.

Jestliže si někdo někdy vůbec dovolil vytknout nejnovějšímu Real Footballu, že se po grafické stránce od předchozího ročníku skoro vůbec nezměnil, tak by si měl najít v našich recenzích loňský ročník FIFA a porovnat screenshoty s letošním pokračováním. Kdo najde alespoň pět vyloženě grafických rozdílů, toho já osobně políbím na obě tváře a vystřihnu před ním pukrle. Ne, nezbláznil jsem se, jen vím, že se nikdo takový nenajde, ani kdyby si na pomoc zavolal toho zrzavého slizouna z Kriminálky Miami, co má na rypáku naražené sluneční brýle snad i o půlnoci. Inovace zkrátka veškerá žádná, a to i po zvukové stránce. Nechci tím ale řící, že celkově vypadá grafika nějak špatně – hráči se ladně pohybují a ve chvílích volna zhluboka oddychují, ale to všechno jaksi dělali už loni a dělali to z větší míry naprosto stejně.

Zkrátka to, co bylo na předchozím ročníku FIFA ještě jakžtakž použitelné, letos dokonale zazdilo stupidní ovládání a Real Footballu může zase konkurovat maximálně tak Pro Evolution Soccer, je mi líto!