Edge

Předchozí věty vám nemusí dávat smysl, ovšem jen do té doby, než si kostkovaný Edge zahrajete. Jedná se o konverzi. Původní hra totiž vyšla primárně jen pro iPhone, s intuitivním ovládáním, které využívalo pohybový senzor, a hráči tak mohli kostkou pohybovat pomocí naklánění. Java verze pochopitelně nic takového nenabídne, na druhou stranu si tvůrci dali tolik záležet, že můžeme vlastně mluvit o plnohodnotném díle, který pořádně zabaví všechny věkové kategorie!

Zpracování celé hry je tak jednoduché, až je geniální, což ostatně sami poznáte hned v menu hry. To nabídne vcelku výmluvné instrukce, možnost zapnout/vypnout (velmi příjemný) zvuk, vibrace a v neposlední řadě na vás čeká tzv. Edge challenge. Ten nabídne 46 úrovní, což je hned o 20 více, než u iPhone verze! Prvních pár levelů projdete lehce, se stoupajícím číslem však rapidně roste i obtížnost. Tím pádem se hranice trvanlivosti posouvá na několik hodin. Posledních 5 kol se odemkne jenom v případě vysbírání všech barevných kostiček (v jedné úrovni jich je rozeseto po mapě cca 3-9). Je důležité dodat, že ačkoli hra ze screenshotů může působit trochu stereotypně, je tomu přesně naopak. Žádný ze 46 levelů není stejný!

Co se herní náplně týče, cílem je dostat vaši kostku od začátku na konec úrovně s co nejmenší ztrátou na životech a pokud možno se všemi vysbíranými malými kostičkami. Život vám kromě pořád čím dál náročnějšího terénu budou ztrpčovat i různé pasti, jako padající podlaha či posuvné kvádry. Naštěstí i vy máte k dispozici nějakou tu pomoc. V první řadě je to malá mapa umístněná v levém horním rohu, jež vám pomůže v nepřehledných lokacích. Dále se ve hře vyskytují místa označená otazníkem – když na ně najedete, zobrazí se vám holograf ukazující cestu dál. Největší vychytávkou jsou místa, kde vaši kostku zmenší na čtvrtinovou velikost. Nejenže se po zmenšení vejdete i do menších průchodů, ale je možné lézt po několika kostkách najednou (normálně lze vylézt pouze na jednu).

Asi nejsilnější zbraní Edge je hratelnost a s tím související návykovost. Tak například – hrál jsem hru ve škole. Za okamžik se vedle mě vytvořil hlouček lidí, jenž se slovy „Co to je? To je dobrý. To musím mít také.“ jenom potvrdil to, co jsem napsal výše. Je opravdu těžké přestat Edge hrát. Když se dostanete na konec, chcete hrát dál. Říkáte si – to chce pokračování. Connect2Media se prostě vytáhli a všem ukázali, že v jednoduchosti je krása (aneb krychle vládnou světu).

Pochvalu si ale tvůrci zaslouží i za grafické ztvárnění. Prostředí je různorodé, mnohdy interaktivní, překážky a pasti nápadité. V pozadí tohoto osmibitového šílenství v černé tmě vidíte další vzdálené labyrinty. Vývojářům nebyly cizí ani barvy – kvádry, z nichž jsou úrovně postaveny, mají různé odstíny (i když se většinou jedná o kombinaci šedé, černé a bílé, někdy člověk najde i barvičku) a kostka, za kterou hrajete, barvami doslova hýří. Počas pohybu se její barvy hezky mění z jedné na druhou. I melodie je velmi příjemná a navíc uklidňuje, takže se při ní dokážete dobře soustředit (mnohdy to bude potřeba). Jistě jste si všimli, že nepřicházím se žádnou větší výtkou. Vysvětlení je jednoduché – Edge je prostě jasná volba, kde platí jednoduchá rovnice – za málo peněz hodně muziky.