Když Tim Burton (režisér Mrtvé nevěsty a mnoha dalších známých filmů) natočil v nedávné době film Alenka v Říši divů, dalo se očekávat, že si Disney nenechá ujít takovou příležitost a vydá i zpracování v podobě mobilní hry. Nuže, pojďme se podívat, zda před sebou máme herní skvost, hodný slavné předlohy.
Mobilně-herní zpracování Alenky ze všeho nejvíce připomíná klasickou skákačku, ovšem mírně (přeci jen, hra je určena primárně pro děti) “říznutou” hrou logickou. Uvedu příklad: Hned na začátku potkáte roztomilého bílého králíčka v oblečku, který se k Alence přidá. Alenka sama umí pouze skákat, což samo o sobě nestačí na překonání některých pohyblivých plošinek. Zde ale právě přichází chvíle pro králíčka, jehož hodinky mají úžasnou schopnost zastavit čas, čímž lze zastavit i pohyblivé plošinky, zmrazit nepřátele (a jiné škodice) a Alenka se tak může dostat dál. Po cestě narazíte ještě na další přátelské či méně přátelské obyvatele onoho kouzelného světa schovaného za králičí dírou. Těšit se můžete např. na “poněkud” vyšinutého kloboučníka (ve filmu ho skvěle hraje Johny Depp), kočku Šklíbu a další. A jak bývá v poslední době zvykem, ve hře narazíte i na mezihry - první z nich je pád Alenky do králičí nory, další prozrazovat nebudu, ať vám nezkazím překvapení.
V hodnocení technického zpracování začnu poněkud netradičně zvukovou stránkou hry - u té totiž vím, co si o ní mám myslet. Hudba je na velmi solidní úrovni a skvěle vystihuje tajemnou atmosféru záhadné a kouzelné Říše divů. Zato grafika... Při prvním pohledu na Alenku jsem nabyl dojmu, že v Disney studiu se zbláznili a vyhodili své talentované grafiky. Při druhém jsem si všiml nádherné scenérie animovaných herních pozadí, což mě přinutilo se nad grafickým zpracováním ještě jednou zamyslet a raději jsem se ještě jednou podíval na filmovou ukázku a novým kritickým okem následně i na hru. Alenka se totiž podobně toporně, jako se pohybuje ve hře, pohybuje i ve filmu, a herečka skutečně ve mně několikrát vzbudila dojem, že má ruce i nohy přivázané na špagáty. Chudáci grafici se pravděpodobně pokusili něco z této topornosti přenést i do hry.
Ovládání jsem se také rozhodl věnovat kratičký odstavec, je totiž na hru pro děti poměrně obtížné. Ne, že by autoři nějakým způsobem podivně zamíchali klávesy, ale při ovládání Alenky se musíte skutečně soustředit na každý pohyb a trefit se ve skoku na pohybující plošinku občas skutečně vyžaduje pořádný odhad. Poměrně obtížné ovládání je tak v ostrém protikladu vůči lehkým logickým hádankám.
A už jdeme do finále a poslední tóny zní a možná přijde i šílený kloboučník... Co říci závěrem o této hře? Snad jedině to, že jak rozporuplná byla ve své době její původní
knižní předloha, tak rozporuplná je i tato hra. Buď akceptujete její “šílenost” tak, jak milovníci Alenčiných příběhů učinili u její předlohy, nebo ji neakceptujete a pak hra u vás propadne. Právě z tohoto důvodu by se pro hru hodila dvě hodnocení. To vyšší, které jsem se nakonec rozhodl hře udělit, najdete pod článkem. To druhé by pak bohužel bylo mnohem níže.
Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit. Pokud nemáte účet můžete se zaregistrovat.
Zatím žádný komentář