Doom Resurrection

Málokterá hra po jejím oznámení vyvolá takový rozruch jako legendární Doom od Johna Carmacka. Herní PC klasika, u které vyrůstala celá generace hráčů už tehdy sklidila obrovský úspěch a stále se najdou miliony fanoušků po celém světě! O dost větší zástupy se však určitě dají očekávat u novějšího Doom 3, či u povedeného datadisku Doom: Ressurection, který se za hlasitého aplausu a famfár objevil i na AppStore.

Před nedávnem jsme vás namlsali šťavnatým preview a nyní, tři dny po vydání finální verze už máte možnost číst naší recenzi. Co vám na první pohled jednoznačně uhrane je grafické zpracování. Právě to PC verzi hry asi nejvíce přpomene a upřímně řečeno, žádnou tak krásně zpracovanou a zároveň realisticky vypadající akční pecku jsen na iPhone ještě neviděl. Ve hře samozřejmě fungují i veškeré fyzikální zákony a tak nechybí výbuchy hořlavých sudů a podobně. Celé prostředí je potom vymodelováno stejně depresivně, jako v PC verzi, takže se budete pořádně bát a stísněný pocit strachu vás bude mrazit v zádech.

Spoustu hráčů se po oznámení Johna Carmacka dost podivovalo nad způsobem ovládání, resp. nad implementací "on-rails" systému. V češtině bychom tento výraz mohli přeložit jako "na kolejích". Ve své podstatě to znamená, že vás hra automaticky posunuje na další záchytná místa, kde už čekají nepřátelé. v Doomovi totiž chybí klasické chůze, která je tak samozřejmá pro všechny FPS akce. Nicméně v tomto konceptu mi to zas tolik nevadilo a všem, kdo si na toto stěžovali doporučuji, ať si hru nejdříve vyzkouší na vlastní kůži a potom můžou hodnotit.

Jinak ovládání je rozvrženo ideálně a nutno dodat, že nechápu, proč s podobným nápadem nepřišla už jiní vývojáři. Nejblíže tomu je pravděpodobně Prey Invasion, kde volný pohyb byl kamenem úrazu. Již při letmém pohledu na obě dvě řešení pohybu vychází právě tento systém automatického posouvání jako nejlepší volba. Ale abych se vrátil k rozestavení tlačítek na displeji. Tak tedy v pravo dole se nachází tlačítko pro střelbu a nepřátelé poté zaměřujete nakláněním iPhone, který lze po každém stisknutí pause překalibrovat a upřímně řečeno, dle mého názoru se jedná o opravdu první hru, kde kalibrování funguje na jedničku. V pravém dolním rohu je potom tlačítko na vyhýbání se nepřátelským kulkám, nebo fireballům. V pravém horním rohu naleznete tlačítko pro dobíjení, které u opravdu hutné akce nesmí chybět. V levém potom tlačítko pause a také tlačítko pro změnu zbraně, které však můžete mít u sebe vždy jen tři.

V praxi to potom vypadá, že vás hra přesune na jistý bod, kde na vás začnou útočit nestvůry a vy je postupně všechny pozabíjíte. Až se tak stane, hra vás opět posune o kus dál. Nepřátelé nejsou nějak úžasně inteligentní a jdou přímo proti vám ,,hurá" stylem ( co víc čekat od klimbajících se zombíků ). Výjimkou jsou vojáci, kteří se kryjí a nepříjemně po vás také pálí, takže se musíte pekelně snažit. Ani na nejtěžší obtížnost hra není extra těžká a to jen dokumentuje, že se autoři snažili hru zaměřit i na casual hráče.

O zbraně rozhodně nouze nebude a nechybí ani klasická motorová pila, nebo populární brokovnice a že si opravdu zastřílíte. Nepřátel jsou totiž hordy a akce střídá akci. Jen občas dostanete chvilku na oddych a to v podobě nějakého dialogu. Ostatně příběh je ve hře také, nicméně na to se v této akční řezničině moc nehraje.

Největší pochvalu ale musím vyseknout za opravdu fantastickou podobnost s PC předlohou a to jak vizuální tak audio. Vše od prostředí, přes nepřátelé až po zvuk střílení a naříkání zombíků je prakticky totožné. Hra sice není dokonalá a po pár levelech je stereotypní a bohužel není zrovna ani extra náročná, proto pro hardcore hráče nebude příliš velkou výzvou. Cena deset amerických dolarů zrovna nepotěší, ale na druhou stranu jsem ke hře zasednul a dohrál ji za dvě a půl hodiny v jednom zátahu a to se mi již skutečně dlouho nestalo.