Rayman 2: The Great Escape

Nevím, kolik z vás si ještě pamatuje původního Raymana, ale doufejme, že dost. Já osobně si pamatuji ještě velmi živě, jak jsme zhruba před deseti lety s kamarády drtili Raymana na N64. Pařilo se u nás doma, protože díky štědrým rodičům jsem byl jediný ze třídy, kdo N64 vlastnil. Asi i díky tomu jsem se vyhnul posměškům spolužáků, že jsem (dnešní terminologií) "nerd". Buď jak buď, užili jsme si spoustu srandy, a tak jsem byl natěšen na tento iPhone titul.

Na první pohled už je vidět, že se autoři snažili zachovat vše co nejvíce tak, jak bylo. V pořádku. Zapnete první level, kouknete na pár videí, která vás zanesou do příběhu a už se může skotačit, létat a střílet! Ale ouha, právě zde přichází první otazník. Co to sakra je s kamerou? Proč se nehýbe, respektive tak divně? No nic, určitě je možné se rozhlédnout kolem přejetím prstu po displeji. Ano je, uff. Bohužel však ani to nefunguje zcela ideálně. Můžete přejíždět prstem jak dlouho chcete, kolikrát chcete, ale do místa, kam se opravdu chcete podívat, se prostě nepodíváte. Neuvěřitelně frustrující...

Je sice možné se na vše podívat "z Raymanova pohledu", ale ani to zcela nepomáhá. Ve hře, kde se musíte pořádně rozhlížet kolem, abyste přišli na to, co se po vás chce, co musíte sebrat nebo kam skočit toto považuji za kardinální chybu. Jak by řekl kamarád ajťák, tohle je "fatal error". Tudy cesta prostě nevede. Bohužel, s touto idiotskou kamerou jde ruku v ruce také ovládání. Když Gameloft přinesl na iPhone Castle of Magic, říkal jsem si wow! Ono to opravdu jde. Je možné přenést hopsačku na iPhone, a to dokonce velmi dobrou. Rayman je ale komplet ve 3D a to je očividně pro tuto hru obrovský problém. Na displeji nalezneme víceméně klasické rozvržení ovládání. Na pravé straně akční tlačítka pro skákání a střílení a v levé dolní straně potom virtuální joystick pro pohyb. Ten však jaksi nefunguje.

Je totiž takřka nemožné přimět neposlušného Raymana, aby dělal co chcete. Kde potřebujete pomalu našlapovat, abyste nespadli do vody k piraním, se váš borec rozeběhne, potupně spadne do vody a jedeme znovu. To opakujete několikrát, a tak se pro mě stalo již čtvrté kolo skoro konečnou, neboť míra frustrace už byla opravdu neúnosná. Víte, kam máte skočit, víte jak tam skočit, ale nejdříve se nemůžete podívat správným směrem a potom zase vámi zvolené místo pro skok přeběhnete, podběhnete či co já vím, co se vám podaří. Po dlouhé době jsem měl chuť si vytrhat všechny vlasy na hlavě (a že jich mám!), ale ještě předtím vyhodit mého Apple miláčka z okna.

Dětinská grafika, infantilní příběh a naprosto příšerné ovládání. Údajně se jedná o dost dlouho hru s hodně levely. Dejte mi někdo vědět, až Raymana dohrajete a já vám koupím jedno studené. Moc by mě totiž zajímalo, kolik levelů ve hře vlastně je a především, jak se vám je podařilo pokořit. Ačkoliv hra vypadá poměrně dětinsky, troufnu si odhadnout, že malé dítě se zasekne už v tutoriálu. S cenou skoro sedmi amerických dolarů Gameloft také nezabodoval a hru můžu doporučit snad jen zarytým fanouškům tohoto hrdiny, kteří dokáží přežít možná největší zklamání v jejich hráčském životě.