Je krásné vidět, že na světě jsou ještě vývojáři schopní a odvážní natolik, aby přivedli na svět nový a ORIGINÁLNÍ nápad a dokázali ho umnět zpracovat. Takto pak buď vznikají propadáky, nebo legendy. Co myslíte, co bude případ pana Dummyho?
Pan Dummy je totiž testovací figurína, přesně taková, jakou jste už mohli vidět mnohokrát ve videích s crash testy aut, přesně ta figurína, co po nárazu většinou vyletí oknem či dveřmi a rozmázne se o zeď. A to je i úkol pana Dummyho v této hře - padat, lámat se, mlátit sebou o zdi a hrany, ale navíc k tomu být boxován boxerkami na pružině, šlapat na vystřelovací plošinky, nechat se vystřelit na raketových sáních, dostat občas “po šešuli” demoliční koulí či kovadlinou, odrazit se od různých ploch a občas se i trefit na konci toho všeho na předem určený cíl. To vše pro uspokojení pana profesora, který by si dle všeho velmi dobře rozuměl s markýzem de Sade (pokud nevíte, tak to po něm dostal sadismus své jméno).
Taková běžná úroveň začíná tím, že pan profesor si naporoučí, co máte splnit - zda se trefit na předem určené místo či sesbírat určité množství bodů, a pak už jen chudák pan Dummy čeká, co bude. Následuje odpal či start a pan Dummy už letí a cestou svým tělem kosí překážky, případně sbírá hvězdičky, ale většinou obé naráz. Body totiž dostáváte jak za každý náraz a interakci s prostředím, tak i právě za sběr hvězdiček. Na vás pak je pomocí různých “pastiček” a “udělátek” (již zmíněné boxerky a pružinky či plošinky) korigovat a řidit Dummyho pád (občas spíše držkopád) a zařídit splnění profesorova rozmaru. A že pan profesor je pěkný cholerik, velmi rychle mu dochází trpělivost (reprezentována ukazatelem v dolní části obrazovky), a pokud se mu zdá, že sebou pan Dummy mlátí málo, celý “pokus” ukončí a musíte celý pokus (úroveň) zopakovat. Pokud profesorovo zadání splníte, postupujete do další úrovně, kterých je celkem 20, plus máte šanci si upravit a připravit i své vlastní.
Grafika hry je více než dostačující a autory musím pochválit za perfektní zvládnutí fyziky “lidského” těla, pan Dummy totiž skutečně koliduje s okolím velmi uvěřitelným (a často i vtipným) způsobem. Hudba a zvuky jsou také na jedničku, zde není co vytýkat. Ovládání je tak jednoduché, že nemá cenu se o něm obzvláště rozepisovat, navíc pokaždé, když vás hra obdaruje další “pastičkou”, vždy vám řekne, jak ji v kombinaci s panem Dummym správně použít.
Recenze se pomalu a jistě blíží k závěru a pořád nemáme vyřešenu onu úvodní otázku - zda před sebou máme legendu, či propadák? Možná to do teď z mých řádků nebylo znát, ale obávám se, že zde máme kandidáta, když už ne na pořádnou legendu, tak alespoň na malou legendičku. Posuďte sami - opravdu originální nápad, dobré zpracování a hlavně NEZŘÍZENÁ ZÁBAVA A ODREAGOVÁNÍ ve chvílích, kdy pan Dummy letí a klestí si svým tělem cestu úrovní. Zkrátka a dobře, za originalitu a odreagování, které nabízí hráčům, si hra své hodnocení zaslouží.
Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit. Pokud nemáte účet můžete se zaregistrovat.
Zatím žádný komentář