Postal

Před rokem a něco se do naší, tehdy ještě plísní obalené, redakce dostalo dílko s názvem Postal Babes, které si odneslo pěkné hodnocení, a to za výbornou grafiku, skvělé zvuky a (ne)čekaně vtipné zpracování dnes již legendární záležitosti. Ačkoli se vám pod palce dostala kupa sexy spoře oděných slečen, pořád to nebylo ono. Proč? Protože (dle názoru Matěje Gauseho) ani nahá blondýna není lepší než Postal Dude, chlápek, jenž se s nikým a s ničím nepáře, s ostrou (a mnohdy nevymáchanou) hubou a ještě ostřejšími praktikami. Pakliže jste si již vyzvedli pytlíky (pro případ zvracení), můžeme se společně podívat na další zhýralé dobrodružství.

Kdo měl tu čest s nezapomenutelným Postalem 2 (dnes volně dostupným ke stažení), nadýchá atmosféru brzy po startu hry. Tradiční logo společnosti Running with Scissors ve mně vyvolalo bujaré vzpomínky právě na PC verzi Postala, kde jsem se nimi často oháněl…a nejenom nůžkami. Ostatně, brutalita hry často neznala hranic. Hrátky s benzínem a sirkami, paralyzérem, zkaženou kravskou hlavou, kočkami (šly použít jako tlumič na zbraň) či možnost potěšit kolemjdoucí žlutým dárkem přímo z rozepnutého poklopce, způsobily mnohým nevalný pocit v oblasti žaludku (který se záhy vyvalil na podlahu).

Dost už ale nostalgie, důležitější je přece mobilní verze. Po startu máte možnost si vybrat mezi příběhem a survival módem, přičemž pochopitelně doporučuji to první. Survival mód totiž spočívá pouze v jediném – na omezené mapě co nejdéle čelit náporu krvežíznivých policistů, speciálních jednotek a členů pochybných gangů, přičemž sbíráte v podstatě bezcenné bodové ohodnocení. Takže se rovnou vrhneme na samotný příběh, který (jako nikdy) opět nezklamal a drží se tradičního „postalovského“ vtipu zuby nehty.

Stejně jako PC verze je i ta mobilní rozdělená na jednotlivé dny v týdnu, každý se poté dělí ještě na několik menších kapitol. Příběh začíná typicky „postalovsky“ a o jeho pozdějším vývoji se dá říci to samé. Tlupa banditů totiž Postalovi ukradne auto, ale ten si to samozřejmě nemůže nechat líbit, takže nastává šílená story plná střílení, výbuchů, mrtvol a pořádně drsných hlášek. Hlavně hlášek, jimiž je Postal doslova napěchován a v každém z desítek dialogů vedených s hodnými i méně hodnými obyvateli města to zaručeně poznáte. Kvůli vulgaritě zde nic překládat nebudu, avšak nemusíte být rodilí mluvčí, abyste si vše užili – každé druhé slovo je totiž vlastně nadávka. Je ale potřeba říci, že kecání je někdy mnohem více než akce, což pochopitelně dokáže rychle rozčílit a často se vám nepochybně stane, že (i přes vtipem nabité věty) prostě budete dialogy už jenom rychle přeskakovat.

K násilí a brutalitě určitě patří i zbraně. Třebaže nový Postal už není tak rozmanitý jako jeho PC bratr, pořád zde lze najít několik tradičních kousků, jako je například pistole Berreta, lehký samopal německé výroby MP5, brokovnice, Kalašnikov či můj oblíbený plamenomet, při jehož použití tají všechny ledy v mezilidských vztazích. Souboje probíhají automaticky – stačí být otočený směrem k jakékoliv postavě (ano, i k civilistům), kolem té se pak zobrazí zelený čtverec společně s ukazatelem zdraví. Poté už je to jednoduché, stačí zmáčknout spoušť… Za dokončené kapitoly dostáváte odměny v podobě nově odemčených zbraní nebo mnohem zajímavějších schopností, kdy si ke každé zbrani můžete hned dvě nakombinovat. Za všechny zmíním například schopnost athlete (rychlejší chůze), mutant (rychlejší obnova životů), sniper (to už mluví samo za sebe) a tak dále.

Konečně se dostávám k tomu bohužel nejméně zajímavému, a sice ke grafickému zpracování. Jistě jste již stihli omrknout všechny screenshoty kolem. Vsadím se, že půlka z vás ihned vykřikla něco ve smyslu „proboha, oni se snad pos****, dávat dnes do her takovou grafiku“. Skutečnost je však taková, nikdo ve vývojářském týmu se nepos*** (ale ruku do ohně bych za to nedal) a zábavnost hry byla prostě vyvážena izometrickým pohledem, ne nepodobným prvním dvěma dílům GTA. Na druhou stranu, prostředí, a to jak město, tak obchodní dům nebo kanceláře, je rozlehlé a opravdu detailní. Vždy poznáte, kde se právě nacházíte, a to je přece to nejdůležitější, nebo ne? Zklamání nastává i po stránce zvukové. Zatímco Postal v sukních byl za zvuky náležitě pochválen, trapná melodie neustále hrající dokola by si naopak zasloužila jednu takovou dávku z rozepnutého poklopce…