Force Recon

Jak je nám hráčům již od nepaměti známo, válka už delší dobu není jen vhodnou příležitostí pro smrt, ale také pro herní vývojáře. Hry s válečnou tématikou by dnes těžko někdo sečetl a ty, které se doopravdy povedly, bychom spočítali na prstech jedné ruky ( za předpokladu, že ale trpíme nějakou genetickou vadou a máme několik desítek prstů - pozn. red. ). Zařadí se mezi vylovolené i Force Recon, nová ruská záležitost lehce inspirovaná známými Commandos?

Vítejte v Africe roku 1942. Krajinou se šíří pach strachu ze smrti, Němci táhnou na Tobruk a vy se ujímáte skupiny tří neohrožených dobrodruhů s cílem vše sabotovat. Asi tak nějak zní příběh, resp. jeho zápletka. Autoři se ničím takovým zřejmě vůbec nezabývali, a tak díky bohu alespoň za krátký tutoriál, ve kterém si osvojíte princip celé hry, a sice neustálé přepínání mezi vojáky a využívání jejich odlišných schopností k likvidaci dokonale vycvičených příslušníků německé armády.

Neustále se plížíte v týlu nepřítele a tlačítkem "5" určujete svému svěřenci směr pohybu, přičemž tím samým tlačítkem se provádí i střelba na vojáky. Míření probíhá automaticky, bohužel rozsah střelby je značně omezen, nejenom v závislosti na tom, jakou máte právě zbraň (puška dostřelí o něco dál než kulomet). Nepříjemný je i fakt, že pokud jste nepřítelem zasaženi, prostě nemůžete opětovat palbu nebo utíkat, dokud „soldat“ nebude přebíjet, což často vede k úplně zbytečné smrti. Obzvláště v situacích, kdy se postavíte proti několikanásobné přesile. Obtížnost je tedy místy opravdu až zbytečně tuhá a nejednou budete chtít praštit svým miláčkem o zem.

Navíc množství munice na kampaň je omezeno na minimum. Autoři zřejmě přistoupili k tomuto kroku, aby hráče přinutili trochu taktizovat, nebo-li během hry střídat své hrdiny a využívat jejich schopnosti. První vyvolený, obdařený puškou, se nepochybně hodí na sundání nepřátel z větší vzdálenosti, avšak malá kapacita jeho zásobníku vás brzo přinutí přepnout na dalšího zabijáka – tentokrát vybaveného těžkým kulometem. Třetím pánem na holení je technik vybavený sice jen pistolí (až trapně krátký dostřel), ale za schopnost odstranit z cesty miny mu budete líbat nohy. Párkrát se vám do rukou dostanou i hračky jako stacionární kulomet a tak podobně.

A takto proplouváte levely dál a dál, až vás to všechno najednou přestane bavit. Moc nepomůže ani snaha autorů o změnu prostředí, které se z na detaily chudé pouště postupně přesouvá do trochu zelenějších míst či do ulic města. Je potřeba dodat, že později jsou lokace opravdu o hodně pestřejší a trochu propracovanější. To už se bohužel nedá říct o modelech postaviček. Na druhou stranu vždy poznáte, kterého ze tří veteránů máte právě pod palcem. To samé platí i o německých jednotkách, kde je také několik typů nepřátel, od základních vojínů, až po „oficíry“.