Street Fighter je hra tak stará a legendární, že už si vysloužila i vlastní stránku na Wikipedii. První díl, který se objevil na hracích automatech (pamatuje někdo z našich čtenářů vůbec maringotky plné herních automatů, kde se sházela omladina s kapsami plnými dvoukorun?) je pravděpodobně starší, než většina našich čtenářů - pochází totiž z konce 80. let. Další díly (obzvláště fenomenální Street Fighter 2) se pak staly perlou pirátské sbírky nejednoho majitele 16ti bitových počítačů. Druhý díl zdaleka nebyl poslední, však aktuálně na PC nastupuje vládu již čtvrté oficiální pokračování. Co měly všechny společné? Neuvěřitelnou hratelnost, neotřelý vtip a zábavnost, která přišpendlila nejednoho hráče k joysticku (či jinému ovladači) na mnoho hodin.
Pamětníky této herní bojové dokonalosti mohu už na začátku ubezpečit - ano, předělávka je hodna legendárního jména a svým bratrům z “větších” platforem ostudu nedělá. Přesto, java verze (logicky) má (a bohužel musí mít) svá omezení. Na výběr je jen ze šesti bojovníků a chybí tak například můj milovaný a preferovaný Blanca (zelená příšera, která kouše a probíjí elektřinu) nebo můj oblíbený Dhalsim (jediný člověk, který by si pravděpodobně skutečně dokázal dát nohu za krk a zároveň se jí podrbat na nose) a vůbec řada dalších bojovníků. Přesto ti, kteří ve hře jsou, se umí kolem sebe rukama i nohama pěkně ohánět a nezapomněli ani žádný ze svých slavných hmatů a chvatů. Chun-li tak kolem sebe kope kulometnou rychlostí, Ken a Ryu vrhají ohnivé koule atd. Abyste se stali konečnými vítězi a získali titul nejlepšího bojovníka, musíte porazit všechny ostatní, včetně sebe sama (to zní až mysticky).
Zmíním se i o ovládání, z kterého jsem měl osobně největší strach, jakým způsobem se ho autoři zhostí. Přeci jen, klávesnice telefonu a joystick, to je docela markantní rozdíl. Ovládání ale dopadlo nad (mé) očekávání dobře. Pohyby své postavy kontrolujete pohybovým křížem, případně klávesami, na které si už všichni hráči zvykli (1,2,3,4,6,8 pro pohyb) a zbytek klávesnice autoři využili (do mrtě) pro údery a speciální finty. Nemusíte tak (což je kámen úrazu většiny předělávek bojových her na mobil) zlomit telefon a tisknout 3 tlačítka najednou, abyste udělali jeden pohyb právě ve chvíli, kdy ho nejvíce potřebujete. Díky, autoři, díky!
Grafika je naprosto shodná s původní počítačovou předlohou a to do poslední podrobnosti. Své oblíbené postavy rozhodně nebudete mít problém rozeznat + jejich animace jsou skvělé (už v originálu byly). Zvuky pak zaslouží řádně vychválit a “vypíchnout”. Hra totiž nejen, že skvěle “zvučí a hraje”, ale i mluví a je ukecaná, kde se jen dá. Kromě obligátního “fight” je zde samplů skutečně hodně.
Zkrátka a dobře, legenda jménem Street Fighter se nám nastěhovala do mobilních telefonů a svým přesunem na tuto platformu rozhodně neutrpěla. Připravte si telefony, tahle hra je i po všech těch letech po čertech dobrá.
Pro přidání komentáře je nutné se přihlásit. Pokud nemáte účet můžete se zaregistrovat.
Zatím žádný komentář