Fantasy Warior Legends

Bylo nebylo, žil byl jednou jeden hrdina jménem Rento. Jednou se tak kochal krásným dnem a právě si říkal, že zaskočí (možná na pivko) za bráchou Lintem, když si všiml poněkud neutěšeného stavu okolí, nemluvě o tom, že většinou po vísce neběhá tolik neznámých chlapíků s meči. Inu, chopil se meče svého a...

... a právě v této chvíli vstupujete do hry vy - hráč. Téměř za rohem se dozvíte od starosty (již stokrát omleté a použité klišé), že prastaré zlo, které váš hrdina shodou okolností už před lety jednou porazil, opět kráčí po zemi. A kdo jiný, než Rento, by si s ním měl (opět) poradit? Vaše první cesta vede za čarodějem. Ten vám prozradí, že abyste měli v boji s démonem vůbec šanci, musíte posbírat čtyři talismany. Každý z nich je samozřejmě v držení nějaké té nepěkné příšery či anti-hrdiny, chráněné bandity, kostlivci atd... Krátce - příběh prostě nepřekvapí a celou dobu jdete přímou cestou za svým.

RPG prvků má hra pomálu a v podstatě se omezuje pouze na postupně se zvyšující úroveň (rozuměj výdrž a sílu) vašeho hrdiny. Stejně skoupá je i na množství nepřátel - podařilo se mi během testování získat dva talismany a potkal jsem po cestě pouze bandity a kostlivce. Už teď vidím ty komentáře pod recenzí: Cože, jenom dva talismany? Jaktože si recenzent dovolil hru celou nedohrát tam i zpátky nejméně třikrát? Inu, odpověď je jednoduchá - ani v Mobilgameru se nepěstuje masochismus a sebemrskačství (i když, kdo ví, co Matěj Gause ještě zavede? :-D)

Největším problémem hry je totiž její ovládání, potažmo uspořádání prostředí. Ať děláte, co děláte, budete se zasekávat o stromky, kameny, zkrátka o cokoliv, co vám přijde do cesty, mnohokrát neprojdete místem, kudy byste podle všeho měli být schopni projít.  Vrcholem bylo vzkříšení hrdiny uprostřed kamene, odkud jsem se nemohl hnout ani na jednu stranu. Další specialitkou jsou souboje s protivníky, abyste na nějakého zaútočili, musíte do nich “naběhnout” a hrdina začne sám máchat mečem. Jenže protivníci samozřejmě nestojí na místě, takže místo sekání se občas (občas často) stane, že Rento nepřítele “oběhne” a schytá přitom pár ran do zad. Těchto bugů je skutečně škoda, protože hra má ještě jeden trumf, avšak ani ten nestačí vše napravit - je jím technické zpracování.

Grafika je skvělá, detailní, mírně připomíná japonský styl a vážně se je na co dívat. Animace postav jsou pak kapitolou samou o sobě. Hudba ke hře prostě pasuje a výborně dokresluje atmosféru.  Jenže, co je to platné, když nepřátel je pár a samotný pohyb po hře je otravný.