Medal of Honor

Poprvé v historii celé série Medal of Honor opouští nejnovější díl bojiště druhé světové války a hráče přesouvá do moderního konfliktu, stejně jako většina novodobých konkurentů. V poněkud stroze pojmenovaném díle, který nakonec vypustil pracovní podtitul Operace Anakonda a může se tak plést s prvotním počinem, se ocitáte v Afghánistánu, kde bojujete s americkými vojáky proti Talibanu.

Hned úvodní tréninková mise nepřímo řekne, že by nový Medal of Honor mohl nabídnout slušné herní zážitky, ale že dokáže taky sem tam trochu potrápit. A skutečně. Mobilní verze je rozhodně povedená, ne však dokonalá.

Jedná se o střílečku, ve které se tedy beze zbraně rozhodně neobejdete. K dispozici je pistole, samopal, brokovnice a odstřelovačka. Bazuka bohužel chybí, ale efektní výbuchy, které jsou mimochodem parádně zpracované, vynahradí alespoň granáty. Občas se dostanete i ke stacionárnímu kulometu, s kterým se nepřátelé kosí jedna báseň. Pokud jste ale terčem vy, nekonečno nábojů, které jsou do vás bez přebíjení permanentně nepřítelem ládovány, zrovna moc nepotěší a na realističnosti to také nepřidá.

Co dělá Medal of Honor atraktivním, je rozhodně hutná atmosféra. Jednou jste na bojišti sami, jindy se svými kolegy, kteří nejsou nesmrtelným křovím, ale skutečnými vojáky, kteří umí aspoň trochu pomoci a svůj život za vlast položit. Umělá inteligence není špatná, ale spolubojovníci občas úplně ignorují granát u svých nohou, nepřátelé se zase někdy neudivují, když jim zastřelíte kolegu stojícího kousek opodál. Zdvihnout palec můžeme u rozmanitosti misí. Jízdy na čtyřkolce se sice nedočkáme, ale jinak se budete bavit nejenom při klasické pěší akci, ale také při precizním odstřelování nepřátel, posílání ničivých raket na živé i neživé cíle či při nočních procházkách, kdy se ukrýváte v kupkách sněhu nebo nepřítele potichu eliminujete nožem.

Ztracené zdraví se jinak doplňuje automaticky s přibývajícím časem, pokud najdete lékárničku tím líp, nemusíte čekat. Pozastavit se musíme rozhodně u systému zaměřování. To je vyřešeno téměř ideálně. Nepřítel se označí, dejme tomu, do zeleného obdélníku, ve kterém se poté nahoru a dolu pohybuje křížový zaměřovač. Protivníka tak můžete zasáhnout přímou ranou do hlavy nebo poškádlit několika střelami do těla. Automatické zaměřování má ale občasné výpadky, zejména u opodál stojících cílů, ale není to nic závažného. Odstřelovačka jinak samozřejmě využívá optiky, granáty házíte na místo, které určíte červeným kruhovým ukazatelem, a dolet broků je označen červeným trojúhelníkem.

Kapitolou samou o sobě je systém ukládání. V první úrovni nenajdete ani jeden checkpoint. Jakmile zůstanete nehybně ležet na zemi, ocitáte se na začátku a v duchu se sami sebe ptáte: „To se jako během mise samo neukládá?“. Naštěstí hned od druhého levelu začnou ukládací místa fungovat, i když ne vždy jsou rozmístěna zrovna nejlépe a moc jich není.

Po vizuální stránce můžeme Medal of Honor poplácat po zádech. Zpracování afghánských hor vypadá pěkně, to samé platí o postavách, jejich pohybu, ale také prostředí nebo už zmiňovaných výbuších. Na atmosféře přidávají i povedené zvuky. Celkově se mobilní verze Medal of Honor řadí mezi kvalitní a hlavně zábavné střílečky. Několik nedoladěností sice v sobě hra ukrývá, ale jinak novodobý nástupce rozhodně nezklamal. Medal je prostě pojem, a ať už je tvořen pro jakoukoliv platformu, snad vždy se jedná o poctivou práci, která poté zaslouženě sklízí ovace.